4.4.1
Logeion
Perseus analysis of ὄσσε:
ὄσσα (a rumour): neut nom/voc/acc dual
LSJ entry
ὄσσᾰ
ὄσσα
,
Att.
ὄττα
,
ἡ
,
A.
a
rumour,
which,
from
its
origin
being
unknown,
was
held
divine,
ὄ.
ἐκ
Διός
Od. 1.282
,
2.216
;
personified
as
messenger
of
Zeus,
Il. 2.93
,
Od. 24.413
.
2.
generally,
voice,
of
the
Muses,
Hes. Th. 10
,
43
,
65
;
of
a
bull,
ib.
832
.
3.
more
generally,
sound,
of
the
lyre,
h.Merc. 443
;
din
of
battle,
Hes. Th. 701
.
4.
ominous
voice
or
sound,
prophecy,
warning,
Pi. O. 6.62
;
ὄρνιθος
ὄ.
A.R. 1.1087
.—Rare
in
Prose,
κακὴν
ὄτταν
Pl. Lg. 800c
;
ὄτταν
ἀγαθήν
Ael. NA 12.1
;
διʼ
ὀνειράτων
καὶ
συμβόλων
καὶ
διʼ
ὄττης
Porph. Abst. 2.53
.
(Hence
ὀττεύομαι
:
ὄσσα
prob.
fr.
woqṷ-ya,
cf.
(
ϝ
)
έπος.
)